Çatalhöyük – jedna z nejznámějších a nejdůležitějších archeologických lokalit světa. Jde o osadu v jižní Anatolii, která existovala v období neolitu a chalkolitu, přibližně mezi lety 7500 až 500 př. N. l. Za jejím objevem stál v 60. letech 20. st. James Mellaart, a po více než 20 let výzkumu s Ian Hodder.
Jedná se o dva rozlehlé sídlištní pahorky, tzv. tely, oddělené proláklinou s vodotečí. Východní pahorek s plochou 13,5 ha a západní kolem 8 ha. Všechny stavební struktury byly stavěny z tzv. nepálených cihel – vepřovic. Pohyb po sídlišti probíhal na střechách domů, a právě ze střech vedly hlavní vstupy do obydlí po žebřících. Zajímavé jsou také prostory pod podlahami, kde byli bez rozdílu věku či pohlaví pohřbíváni mrtví. Mnoho domů bylo zdobeno nástěnnými malbami. Mohlo zde žít 5 000-10 000 obyvatel. Více informací lze nalézt na webu 3D virtuálního muzea.
3D rekonstrukce probíhala v letech 2014 - 2015 ve spolupráci s odobrníkem na neolit: Mgr. Jaroslavem Řídkým Ph.D., z Archeologického ústavu Akademie věd v Praze. Po konzultacích vznikly dvě rekonstrukce. Kompletní rekonstrukce sídliště a vzorový interiér jedné obytné jednotky.
Scéna sídliště byla vytvořena částečně na podkladě již zdokumentovaného, aktualizovaného plánu získaného archeologickým výzkumem. Další části rekonstrukce jsou hypotetické vycházející z nálezů artefaktů, dosavadních poznatků o podobě těchto obydlí a analogií. Kromě kolekce snímků s vizualizací „živoucího“ sídliště byla vytvořena průletová animace.
Volná rekonstrukce jednoho z obydlí vzešla z fotografického a kresebného materiálu z databáze ARUP. Byl zde vymodelován víceprostorový dům s hlavní místností se střešním vstupem, otopným zařízením a rituálním prostorem. Na stěnách je několik příkladů dochovaných barevných maleb. Pod podlahou se nachází pohřební jáma. Výstupem vizualizace byly obrazové snímky v několika provedeních.
Finální obrazové výstupy byly publikovány ve virtuálním 3D archeologickém muzeu, v prezentačním traileru na konferencích, v knize a článcích (v tisku).